Nech mě odlétnout

Lámeš mi srdce na milión kusů,
už prosím nic neříkej, zavři pusu,
poslouchej co ti chci sdělit a pak mne odletět nech,
když jsem s tebou, dochází mi v plících dech.

Nechci abys byl smutný, to já jsem selhala,
prostě a jednoduše jsem to až sem zajít nechala,
už nedokážu lhát nám dvěma,
naše cesta i srdce byla rozdělena.

Už nedokážu déle trpět,
chci opustit tenhle svět,
dovol mi roztáhnout svá křídla,
bílá jako křída.

Prosím nebreč, mé rozhodnutí to už nezmění,
tenhle vztah je pro mě jako vězení,
musím z něj odejít pryč, odpusť lásko má,
ale už nechci být dívka tvá.

Nezvládám ten nával citů,
nepomáhá mi ani vědomí, že jsi tu,
strašně moc trpím,
letět ke hvězdám toužím.

Pusť mou ruku, já už se nikdy nevrátím k tobě,
to dřív moje duše skončí v hrobě,
nebo v pekle to je jedno,
jen ti chci říct, že s tebou klesám na dno.

Na dno, ze kterého není návratu,
odpusť, že jsem si vybrala jinou lepší cestu,
my k sobě nepatříme,
oba dva to víme.

Byla to všechno chyba, já to vím,
ale co teď dělat s tím,
snad jen zapomenout na všechno, co jsme zažili,
snad jen předstírat, že jsme ani jeden pro druhého nežili.

Nezlob se, ale já už to vážně nedokážu,
náš vztah na mé city vrhá zkázu,
cítím chlad a přijde mi, jako bych umírala,
promiň za to, co jsem ti udělala.

Ještě dnes musím z tvého náručí pryč,
k nebi mě táhne velký chtíč,
tady dole se mi už dlouho nelíbí,
každý tvůj pohled, tvé gesto mě zabíjí.

Netušila jsem, že to takhle dopadne, ale už je pozdě na omluvy,
budeš muset začít žít s někým jiným znovu od nuly,
já se vrátím tam, kam patřím,
navždy tě opustím.

Je mi to líto, snad to víš,
snad mi někdy odpustíš,
snad rychle zapomeneš, že jsem kdy vůbec žila,
promiň, že jsem ti tolik ublížila.

Teď už ale poletím k oblakům,
naproti ke svým dávným snům,
nehněvej se na mě,
ale už je mi nepříjemná tahle země....