Neuteču

Jako člověk neuteče smrti,
já nedokážu utéct před svými city,
zkoušela jsem to,
ale účinek to nemělo.

Snažila jsem se nic necítit,
jenže tys mě musel políbit,
nedokázala jsem ti to zakázat,
a nedokážu se donutit tě přestat milovat.

Někde v hloubi mé duše, vím že bych měla utéct, ale já nechci,
je mi jedno, jestli bude mít někdo kecy,
vím, že mi to moc ubližuje,
vím, že mě to všechno jednou zabije.

Jenže teď... teď ještě ne,
chci se alespoň na chvíli cítit dobře,
chci být šťastná, protože díky tobě neztrácím naději,
problém je v tom, že mé city nechtějí.

Nedokážu se před tebou přetvařovat,
jsi jediná osoba, před kterou neumím pocity schovat,
rozum na mě křičí ať uteču, dokud ještě můžu,
ale srdce dávno ví, že vždy znova podlehnu.

Stačí jeden úsměv, jedna věta,
a já bych kvůli tobě šla až na konec světa,
držel si mě, když jsem padala,
byl si tu, když jsem se ze dna zvedala.

To tobě vděčím za to, že tu stále ještě jsem,
tuhle skutečnost si uvědomuji každý den,
možná že jsem tě teď zklamala,
ale ty neznáš pravý důvod, proč jsem s tím začala.

Musím skončit, já to vím,
jenže mi přijde že sama nevím, co s tím,
je mi jasné, že to co cítím já, není stejné u tebe,
ale pro mě si pořád osoba, se kterou bych se chtěla dívat na nebe.

Jsi osoba, kterou bych nejraději měla u sebe,
jsi osoba, která zahřívá mé srdce, když mě zebe,
jsi pro mě víc, než si myslíš,
možná to víš, možná něco tušíš.

Možná ti dochází, že všechny básně, co píši,
obsahují jeden stálý faktor, kterým jsi ty,
říkáš abych spálila vzpomínky z dětského deníku,
ale i když to udělám, nedostanu z hlavy jedinou vzpomínku.

Navíc já chci aby tam zůstaly navždy,
nemůžeš je dostat nijak pryč,
to je jako bys chtěl , aby sebevrah přestal vymýšlet plán sebevraždy,
možná to neudělá, to je pravda, ale pořád v sobě bude mít ten chtíč.