Oprav mě

Jako malá holka jsem se večer dívala z palandy,
pozorovala jsem oknem lampy, které v dáli zářily,
pozorovala jsem noční město,
a s hlavou na polštáři, vnímala jsem světla a to krásné ticho.

V mém pokoji byla naprostá tma,
o to výraznější byla ta kouzelná světla,
světla která jsem pozorovala denně,
byla to má světla naděje.

Sledovala jsem i vlaky, které se hnaly nocí temnou,
sledovala jsem záchranky, které rychle uháněly,
pozorovala jsem policejní auta, která výrazně blikaly,
ale dnes je všechno jinak a já se ptám, co je to se mnou?

Dříve jsem všechno pozitivně viděla,
ale teď mi přijde, že všechna pozitiva ve mně náhle zemřela,
dříve jsem se nebála ztrát,
a teď z nich nemůžu hrůzou spát.

Bojím se toho, kdo bude další,
a když usnu, mám noční můry, které mě tím straší,
nemůžu se z nich nikdy vzbudit,
jsem nucená si tenhle hrůzný příběh až dokonce prožít.

Ve snu vidím umírat všechny, které mám tak ráda,
všichni pak zmizí a já zůstanu úplně sama,
zpátky ke mně volám je,
to přece nemůže být pravda, prosím tohle ne.

Budí mě budík, který hlasitě zvoní,
otvírám oči, ze kterých se slzy roní,
na chvíli mě zaplaví pocit blaha a vděk za to, že to by jen sen pouhý,
ale i tak se stále toho snu něco uvnitř mě bojí.

Bojí se, že se to jednoho dne stane,
že mi vážně nikdo nezůstane,
chtěla bych mít alespoň jistotu, že nějakou oporu mám,
ale o pomoc si neřeknu, já se znám.

Budu sedět tiše v koutě,
a v hlavě bude nevyřčená myšlenka,
myšlenka co má jen tři slova,
myšlenka která ti říká: prosím oprav mě.

Oprav mě prosím,
pomoz mi překonat strach, ať už se dál bát nemusím,
otři z mé tváře slzy,
prosím pomoz mi, nebo se zhroutím brzy.

Zalep díry na mém srdci,
já už trpět nechci,
vrať mi zpět naději v podobě světel,
foukni na mě silně, aby můj strach uletěl.

Obejmi mě a řekni, neboj se ničeho,
jsou to jen strašidelné sny a věř mi, že se nestane nic z toho,
nic z toho co se ti zdálo, protože to nedovolím,
stiskni mě pevně a řekni, neboj se, já tě ochráním.

Pohlaď mě po vlasech,
buď se mnou, dokud se neuklidní můj splašený dech,
drž mě za ruku, dokud se mi nezklidní tep,
roztoč prosím můj zastavený svět.

Oprav mé myšlení,
ovaž mé srdce, ať mě tolik nebolí,
daruj mi kus z tvé radosti,
pomoz mi vytvořit krásné vzpomínky, co si budu pamatovat navěky.

Prosím, vyslyš mojí tichou myšlenku,
nenechat mě sedět smutnou v koutku,
zvedni mě na nohy a jednoduše mě oprav,
nebo se na mě vykašli a jednoduše mě tak poprav...

Otoč se ke mně zády,
nedívej se na to, jak si střílím imaginární kulku do hlavy,
otoč se a nech mě krvácet,
nedívej se, jak zapínám časomíru na bombě, která odpálí můj svět...