XL. Zrcadlo Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla. „Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět, aniž byste byl zarmoucen?“ Ten strašně ohyzdný člověk mi odpovídá: „Pane, podle nesmrtelných zásad z devětaosmdesá...
XXXIX. Ušlechtilý oř Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná! Čas a Láska ji poznamenaly svými drápy a krutě ji poučily, co mládí a svěžesti odnáší každá minuta a každý polibek. Jest vskutku ohyzdná; je to mravenec, pavouk, chcete-li, ba i kostlivec; ale j...
XXXVIII. Která je ta pravá? Znal jsem jakousi Benediktu, jež plnila atmosféru ideálem a jejíž oči šířily touhu po velikosti, po kráse, po slávě a po všem tom, co nám dává víru v nesmrtelnost. Leč tato zázračná dívka byla příliš krásná, aby mohla dlouho žít,...
Červánková víla do šatů z červánků obléká se, snad jen anděl vyrovná se její kráse, samotnému slunci ta kráska podobá se. Vždyť spolu s ním ráno vychází za svítání a navečer za obzor se zase sklání. Je jako okvětní plátek růže, nádherný přízrak z nebe....
XXXVII. Dobrodiní Luny Luna, jež je rozmar sám, pohlédla oknem na tebe, když jsi spala ve své kolébce, a pravila sama k sobě: „To dítě se mi líbí.“ A sestoupila měkce po svém oblačném schodišti a beze zvuku pronikla okenními tabulemi. Pak se rozestřela po to...