Ta služka, dobračka, které jste záviděla, pod nízkým trávníkem, jež spí ta přece měla by od nás na hrobě mít aspoň trochu kvítí, neb mrtví ubozí tak mnohou bolest cítí; když Říjen zahoukne, jenž v starých stromech řádí, svým dechem po...
Klepeta rudá do obilí se vnořila. Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy už znovu převracejí pluhy. Večery v srpnu! Měkce líhá se do trav suchých pod jabloní. Chlad lesa zve tě, houby voní a za stromem už podzim číhá, by kvečeru, až padnou stíny,...
Já nezapomněl jsem, sousedko, naší villy - ten tichý domek náš, tak odlehlý a bílý, ni starou Venuši a Pomonu, jež v chudý háj sotva sádrové své ukrývala údy, ni slunce, z večera jež plným proudem teklo a okny, po kterých se jeho svět...
Když přítel zlosyna, když Večer zavítá, se plíže jako vlk a jako bandita, tu nebe nad námi jak kopule se sklene, a člověk ve zvíře se změní nezkrocené.
Buď vítán, Večere, buď vítán, pozdraven: „Dnes pracoval jsem dost,“ když člo...