Pravda někdy bolí,a nejsou to fráze Lidi jsou v dálce,a mlze Možná čeká slunce,a dotek nebe Ukradni ho nebo nezbude Odpusť svým lhářům Svěřte se těm stromům Pocit je věta, Ve světle krásně-zlého Světa.
Jak stín procházím světem šťastných duší, o pomoc žádám, ale všichni jsou hluší. Poslední kus duše mi sebrala láska, po ní však nezbyla ani hláska. Světem chodím a odpověď hledám, co já pro štěstí udělat mám. Proč pro všechny nikdy nejsem dost? Proč...
Má mysl nevnímá, moje city jsou stejný. Mé srdce jiné odmítá, mé sny jsou tebou plný. Však jen nejistota moje sny kazí, jen pro tebe se moje srdce pasí. Když mám tebe můj život je krásný, zmizely deprese ty jsi můj anděl spasný. Chci tě mít u seb...
Držím zas po letech v rukách malou knížečku a čtu na druhé straně mnou opsanou básničku. Nevím a nedozvím se, kdo tahle pěkná slova složil. Zda ještě žije, nebo kde spíše svojí hlavu složil. Vždyť už moje maminka do svého památníku si ji vepsala a k další...
Už mi nehovor ako má máš rád, to vie povedať aj kamarát, ja už Ti proste veriť nebudem, len trpím a láskou samou zahyniem,¨ hraješ sa s mojim dobrým srdcom, ja som Ti verila, teraz slzy utieram, na Teba zabúdam ♥♥♥