Klepeta rudá do obilí se vnořila. Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy už znovu převracejí pluhy. Večery v srpnu! Měkce líhá se do trav suchých pod jabloní. Chlad lesa zve tě, houby voní a za stromem už podzim číhá, by kvečeru, až padnou stíny, ...
Milý březne, pojď již! Jak šťastna jsem! Již dávno jsem tě čekala. Odlož si klobouk — musel jsi dlouho jít, dech sotva popadáš! Milý březne, jak se máš? A ostatní? Jak se vedlo přírodě, cos tu nebyl? Ó březne, pojď rovnou nahoru ke mně, mám...
Znám domy na samotě stranou cest, kam se rádi plíží zloději — dveře na dřevěnou závoru, okna pootevřená, všechno zve na zápraží. Tam mohou prolézt dva: jeden s náčiním se činí, druhý hlídá, zda všechno spí. Ty staré oči se těžko překvapí...
To byla stará cesta bolesti, ta cesta tak málo vyšlapaná, plná zákrutů a trní, která se zastaví až v nebi. Toto je město, kterým prošla; tady se naposled zastavila, pak rychleji vykročila — to jsou ty těsné malé stopy. A pak — ne tak chvatně, ...