Ahoj ahoj - hodiny či dne nevíme. Nevíme ach nevíme, ať již kladivem mácháme či pluhem plužíme: smrti té se nebojíme. A tak. Radostně a smysluplně žijme a života si užijme - my co úspěšně se narodili - a doposud nezemřeli.
Alkoholem opojen, vrávorám svým obývacím pokojem. Vrávorám tím obývákem a jsem výsostně spokojen. Balkonem tím nevrávorám - to ne, to rozhodně ne! To by mohlo skončit mým skonem, mohl bych z něj totiž skočit.
Naše psaní je převážně o Životě. A o Smrti též? Tak se ptáte? Ano, pravdu máte. A že do básní nepatří? To náramná je lež. Život je i o smrti, zajisté, ostatně to je to jediné co na světě je jisté.
Nevím, však říkají to mnozí: prý jistou roli sehrávají...
Alkohol pro mne býval vítaným i nevítaným hostem. Na jednu stranu nápady mi dodával na druhou pak mozek vymýval: ten vliv druhý ten žel převažoval. Ano převažoval, aniž bych o tom uvažoval a aniž abych se tomu bránil. Byl to začarovaný kruh, dámy páni. ...